mavebáci na horách

mavebáci na Ptačích kupách

Marek Kotrouš

Grafika a webdesign v agentuře maveb

Publikováno 14. 6. 2020

Letošní rok je pro mnohé z nás taková menší zkouška 🔥 U nás v mavebu jsme si díky pandemii například mohli vyzkoušeli, jak jako tým můžeme pracovat z našich domovů. A co jsme zjistili? Že můžeme… Nicméně nám na práci z domova po pár týdnech začalo přeci jen něco scházet. Jen co se situace okolo pandemie trochu uklidnila, rozhodli jsme se, že je potřeba zase trochu utužit naše vztahy, a tak jsme vyrazili do hor.

Jako výchozí místo našeho výletu jsme si zvolili Novou Louku, což je takový turistický středobod Jizerských hor. Jen co jsme se sešli, vydali jsme se podle plánu směrem na Hřebínek, který byl vzdálený prvních 3,5 km z naší naplánované trasy a kde nás čekala první občerstvovací pauza.

Počasí nám přálo. Na cestu nám svítilo sluníčko a za zpěvu ptactva jsme si užívali každou minutu čerstvého vzduchu a hor, které jsme v ten den měli snad úplně sami pro sebe. A protože, co si budeme povídat, jsme prací přece jen trochu posedlí, dost často řeč sklouzla k práci, kampaním, reklamě a marketingu. Všechny nás třeba pobavila uživatelská recenze u turistických holí v obchodě Decathlon, na kterou narazil Vašek (pořád si říkáme, že bychom si mohli začít vést takovou naší mavebáckou kroniku, kam bychom si takovéhle objevy ukládali).

Naším prvním výletním cílem byly Ptačí kupy, kde jsme mimo jiné narazili na prvního turistu, který se ten den vydal do Jizerek s námi. Jen co jsme se nabažili výhledem, odhlasovali jsme, že přejdeme na Holubník, kde si odpočineme a doplníme síly.

Z Holubníku jsme měli připravených několik variant, kterými se můžeme vydat, a protože nikdo z mavebáků se jen tak neunaví, vybrali jsme si tu nejdelší. Ze sedla Holubníku jsme tak vyrazili po dřevěných lávkách do nekonečného kopce na Černou horu, odkud jsme došli až na Čertův odpočinek. To už jsme v nohách měli více jak 10 kilometrů. Odpočinek přišel vhod.

Z Čertova odpočinku už byl nejvyšší čas vyrazit na cestu zpět. Prošli jsme rezervací Černé hory a zamířili do sklářské osady Kristiánov, která už je od Nové Louky, co by člověk kamenem dohodil. Celý výlet jsme zakončili „koupačkou“ na přítoku do Blatného rybníka a občerstvením na Nové louce, kde jsme tak dlouho mluvili o tom, co kdo má rád, až nakonec nikdo neodolal a skončili jsme u několika talířů smaženého sýra. Tak snad nám Zdeněk promine.

17 kilometrů nakonec bylo přece jen znát, stejně jako to, že se jednalo o jeden z prvních velkých výletů letošního roku, kdy nikomu z nás nedošlo, že i když není vedro, sluníčko dokáže spálit. Další den v práci jsme se při vzájemném pohledu na sebe pobavili a nezbývá nám než se těšit, že zase brzy někam společně vyrazíme.